Džbán a ucho tety Kateřiny

„Ranní ptáče dál doskáče!“ škubla teta Kateřina závěsem a zaplavila ložnici jasným světlem. „Mladí ležáci, staří žebráci!“
Jiří si útrpně povzdychl – tetina návštěva se táhla a nic nenasvědčovalo jejímu brzkému konci.
„Jiří,“ potvrdila vzápětí jeho obavy, „měl bys přenechat ložnici Miloušovi. S jeho zdravím-“
„Nepřichází v úvahu,“ okamžitě zasáhnul Saturnin. „Navíc to na tu chvíli nemá cenu…“ významně se na tetu podíval.
„Jsi-li sobec, opusť obec!“ zasyčela na něj.
„Moudrá slova,“ přikývnul Saturnin. „Stejně jako ‚Nenech moudrost ležet ladem, směle vykroč, jdi příkladem!“ výmluvně přejel pohledem od tety k dveřím.
Kateřina pohoršeně vykvikla, otočila se a vyběhla ven.
Chytrému napověz…