Rozprostřeli si pláště ve stínu olší a teď se povalovali na okraji louky a sledovali vzdálené střechy Imladris, svého domova.
"Jo, je to zázrak, že pořád stojí," pravil Elrohir rádoby vznešeně. U toho se šklebil.
"Pfff," odvětil Elladan. "Náš otec ji postavil jako pevnost, aby odolávala temnotě, bouřím - i nám!"
"Že by už tehdy počítal s naším narozením?"
"Oplývá přece darem předvídání. Musel si být jist i zrozením těch nejlepších dědiců, jací kdy byli poviti."
Elrohir vyprskl. Kobylka Hnědoočka zafrkala v odpověď.
"Nesměj se," uťal ho bratr. "Otec vždycky věděl, co dělá. A já... My jsme rozhodně celí po něm."
Děkuju za čtení. Letos jsem nějak neměla energii na promyšlenější humor a přijde mi, že nejsem sama. Tak nezapomeňte, dejte si čaj, praktikujte mindfullness a běžte se radši projet na koni. :*
To je pěkné
Terda
To je pěkné
Takhle dobrý.
medvedpolarni
Brum.
Nejsi:)
:D :D <3
Blanca
Jojo, nejlepší dědicové, jenom je vychovat ;)
Ale ne, jsou skvělí. Určitě, kdyby k tomu dostali víc prostoru, by Roklinku spravovali minimálně stejně dobře, jako jejich otec.
A já myslím, že jsi letos velice pěkně vystihla takovou tu teenageří snahu předstírat, že nikoho nepotřebují, která maskuje fakt, že absolutně netuší, co vlastně dělají.
S únavou soucítím. Navzdory
Lady Peahen
S únavou soucítím. Navzdory únavě je to krásné a dobře napsané.