Dobrá rada nad zlato

„Ne že bych tě viděl nerad…“ poznamenal Sirius, „ale co tu zase děláš?“
Teprve pak si ji prohlédl.
„Zlato? Co se děje?“
„Neříkej mi zlato, víš, že to nesnáším!“ zaprskala.
„Jasně, kotě.“
„Nejsem zlato, nejsem kotě, nejsem ani zlaté kotě, nejsem dokonce ani kočičí zlato,“ vyjmenovávala důkladně. „Jsem kráva,“ hlesla, když si vzpomněla, co spáchala a že je vlastně nešťastná.
„Jak si přeješ,“ zašklebil se a uhnul před letícím polštářem. „Dobře, dobře… řekneš mi, co se stalo?“
Všechno mu vylíčila a zakončila zoufalým výkřikem:
„Teď babo raď!“
„Žádná baba tu není, ale tento perspektivní mladík se domnívá, že malinko dramatizuješ…“