Bát se a neprotestovat

A byla místa, kam se bála. Místa, která čpěla vesmírnou cizotou, prastarou zlobou klokotající v hlubinách. Víry vtahující vše, co jen škrtlo o jejich okraj, dávno opuštěné planety, kde z původního života zůstalo jen to, co jej vyhubilo, rozpadající se světy vysušené na troud. Bála se o něj, o všechny, které s sebou bral. Bála se, že jednou klopýtne, že navěky zůstane uvězněný v jednom z těch mrtvých zákoutí, opuštěný, zapomenutý.
Přesto neprotestovala, když ji na taková místa bral. Věřila mu, milovala ho. Časem pochopila, že si nemůže pomoct.
A tak tu pro něj prostě jen byla.
Někdy to stačilo.