Žádná struna se nedá napínat donekonečna

„Mám bolesti,“ pronesla s trpitelským výrazem. „Ale nebojte, to zvládnu.“ Její hlas zněl, jako kdyby se omlouvala. Pohlédli na sebe. Je tak úžasná. Ale přece po ní nemůžou chtít, aby jim pomohla s hlídáním dětí.
„Květa se na mě zase dívala v práci tak spatra,“ zaštkala. Ta Květa musí být asi pěkná blbka, pomysleli si. Vzali tu nebohou trpící bytost s sebou na letní dovolenou. „Nechci vám být na obtíž,“ ujišťovala je. Pořádně se nikam nepodívali, ale udělali dobrý skutek.
Mobil zuřivě zvoní, už posedmé. „Zase to naše bebíčko?“ otázal se nevrle. Nechali telefon zvonit. Mučenku umučila nemožnost dále mučit.