Za pootevřenými dveřmi je Vesmír

Nekončící bolest. Plameny pekelné. Tři dny utrpení jsou jako věčnost.
Mé tělo je slabé. Křehká schránka, kterou naruší každý záchvěv země.
Má mysl odchází. Propadám se do hlubin. Drápu se z nich výš a výš, úplně nejvýš. Hledám Boha, abych před ním poklekl.
Letím. Jako pták s jedním křídlem, druhým polámaným.

Cítím, Že On Už Je Blízko.
Zlatá brána. Otevřená.
Zlatým klíčem. Odemčená.

Moje duše jí proletí s nadějí v srdci.

Ale tam, kde bych měl vidět Boha a zástupy andělů, slyšet chór a harfy, pocítit na jazyku chuť many, je nekonečná černá prázdnota.

Žádné nebe není.

Jen tisíce hvězd.