Z trochu jiné perspektivy

Dnešek se fakt nevyvedl, to vám řehnu, pfrrrrr. Napřed jsme se vlekli úmorně pomalým dvounožčím tempem na tu pitomou skálu. A co tam vlastně? To doteď nechápu. Tráva mizerná a do té zbytečně vysoké kamenné stáje mě nepustili, ani když pršelo. Když šéf konečně přišel a nasedl, těšil jsem se, že jedeme domů. Ten směr a hlavně ta palisáda se mi úplně nezdály, ale tak snad to má pod kontrolou - jsem si říhal - a skočil. Kobylinec měl pod kontrolou! Slítli jsme do vody a já si pěkně namlátil. Nějak jsem dokulhal do Neumětel, ale levá přední bolí čím dál víc...