Vysíláme!

Ivan se probudil ve své posteli. To bylo dobré. Byl oblečen a na noze měl jednu botu, což už úplně dobré nebylo. Vedle sebe po chvíli zaznamenal chrápajícího Sašu, což nevěstilo nic dobrého už tuplem.
"No do píči," zhodnotil situaci.
V jeho hlavě pracoval urputný permoník, který se pokoušel vypáčit z důlku oční bulvu. Šílenej sušák, v hubě jak po kremaci. Po těle v noci přeběhlo stádo muflonů. Žaludek neprotestoval, ovšem Ivan věděl, že pouze do chvíle, než se napije vody.
"Chceš colu?" zeptala se tiše Líza, zadržujíce smích.
"Ticho!" zaúpěl Ivan. "A zhasni nějak to slunce, je příšerně nahlas!"