Nahrazuji téma č. 6 - Ve válce múzy mlčí
Porod
Mlčí.
V očích se jí zračí obavy, sedí tiše v rohu místnosti.
Žena křičí, nejdříve správně, hrdelním tónem, který svědčí o správném postupu. Jenže pak se tónina mění, zvyšuje.
Freja jí ohmatává břicho.
„Dítě tam není dobře.“
Žena na ni vyděšeně zírá. Čte její nevyslovenou otázku.
„Zkusím mu pomoci se tam správně natočit,“ uklidňuje ji.
Mlčky pracuje, pomáhá miminku sestoupit do pánve.
Porod trvá ještě mnoho hodin. Frejina starostlivá vráska mezi obočím se ale pomalu vyhlazuje.
„Dnes jsi byla nemluvná,“ říká tiše její učednice Deanna, když je po všem.
„U těžkých porodů toho nikdy moc nenamluvím. A ticho navíc pomáhá.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Uf, to je náročné i číst,
Kleio
Uf, to je náročné i číst, natož prožít.
To ano! Kéž by každá žena
Saphira
To ano! Kéž by každá žena měla u porodu takovou porodní babu jako je Freja, aby jim to mohla ulehčit.
Tíživé, ale vlastně přívětivé
Zuzka
Tíživé, ale vlastně přívětivé.
Říkám si, jak emocionálně náročné je vlastně být u porodu... u mnoha porodů...
Byla jsem zatím jen u jednoho
Saphira
Byla jsem zatím jen u jednoho cizího a asi tak týden jsem potřebovala na regeneraci. A psychohygiena je důležitá, zvlášť když to nejde úplně dobře (a to mám jen podpůrnou roli), aby si to pak člověk nenesl k těm dalším porodům. :)
Právě, nedovedu si to ani
Zuzka
Právě, nedovedu si to ani představit. A vlastně to zažije tak ten personál v porodnici, nebo duly a PA doma, záchranáři... ale málokdo z "civilu". Otcové někdy, že jo... a matky to mají samozřejmě z první ruky, ale nejsou u porodů někoho jiného. Já třeba nejsem schopná z muže vylámat souvislou větu o jeho prožití těch našich dvou porodů...