Tichá voda?

Dobrý večer, milé děti.
Před časem jsem vám vyprávěla o malé Kamilce a jejích přátelích. Nedávno jsem je opět navštívila. Seděly jsme s Kamilkou a babičkou pod pergolou a najednou se mi někdo mazlivě otřel o nohu. Byla to Lízinka a už nebyla zelená, no, vlastně ještě trochu. Zadívala jsem se na jezírko, které vybudoval Kamilčin tatínek. Kolem jezírka ležely ploché kameny a na hladině se vznášely leknínové listy.
"Máte to tu moc pěkné, takové tiché místečko k odpočinku," pochválila jsem.
Babička se rozesmála: "To bys měla vidět ráno, když se tu koupou vrabčáci. To ta tichá voda jen vře."