Tentokrát je to osobní

Holmes a já jsme stáli bok po boku, ústa zakrytá kapesníky. I přesto, že jsem okna otevřel dokořán, ten pach byl neúnosný. Tohle byl jeden z těch horších případů, který jsme společně museli řešit.
"Co myslíte, Holmesi? Je nějaká šance?"
"Obávám se, že ne, drahý Watsone. Vypadá to, že utrpěl újmu neslučitelnou se životem."
Cítil jsem, jak se mi do očí nahrnuly slzy, než jsem je mrkáním zase odehnal.
"Holmesi, moc mě to mrzí," řekl jsem a svěsil hlavu.
Položil mi ruku na rameno a povzbudivě se usmál.
"Netrapte se tím, drahý Watsone. Jenom mi příště ten dort raději kupte."