Santa Tecla

Byla horká zařijová noc, když jsem se procházel ulicemi vyrostlými z římských staveb a bylo mi, jak kdybych chodil po hřbitově.
Rudým španělským vínem jsem připil stínům gladiátorů přímo tam, v chodbě odkud kdysi vybíhali vstříc smrti nebo slávě, a víno chutnalo jako pelyněk.
Tarragona vřela, Tarragona pulsovala, Tarragona slavila svou asketickou svatou – povykem, masou rozjařených lidí, řekou prskavek, petardami a ohňostrojem. Castellers, lidské hrady, pyramidy těl, tlačenice a bujaré veselí, a já byl sám, tak sám jako nikdy.
Sešel jsem dolů do přístavu, v moři se míhala světla v divém reji a tesknota naplnila moje srdce až po okraj.