Otázka měřítka (TT 1:120)

Než tátu odvedli, slýchával Jaroslav přes zeď tlumené hádky.
„Tys chtěla dítě! Mám snad krást? Buduju životní dílo!“
Teď je správcem on. Rozšířil kolejiště, propojil halu s obývacím pokojem. V arkýři vlaky mizely v tunelu, aby se vynořily v bývalém dětském pokoji. Nové výhybky, nádraží, hrad.
Zpočátku volávala: „Pojď se najíst, Jaroušku!“
„Co škola, Jardo?“
„Nestydíš se, Járo, nechat se živit od starý ženský?“
Přestal naslouchat. Dny prospal. Noční světla jsou zářivější.
Ten hluk se ozval v nebývalou dobu. Těžká rána, pád.
Kontrolky se rozblikaly. Zničený most, rozsypané vagóny.
Odtáhl chladnoucí tělo do kuchyně a pustil se do opravy kolejiště.