O Dlouhé lokomotivě v kůlničce

Občas, když bylo Smíchovské nádraží pusté a prázdné, zaslechl pan Blahoš tichý nářek a pláč. Dlouho nevěděl, odkud to přichází, kontroloval jednu mašinku po druhé, ale všechny spokojeně dřímaly.
A pak na to přišel. To naříkala Dlouhá mašinka v kůlničce.
"Proč si mě kdo vybíral. Jednou jedinkrát jsem se projela a teď tu stojím v kůlničce a jsem úplně k ničemu. Hnout se nemůžu tam ani zpět... Moc bych chtěla být k něčemu užitečná," říkala si sama pro sebe, ale pan Blahoš ji slyšel a hned přemýšlel, jak by té nebohé mašince pomohl.
Ale o tom si povíme zase příště.