Nejvyšší pan železničář

Jednou, a už je to velice dávno, nastoupil na Smíchovské nádraží nejvyšší pan železničář. Pan Blahoš byl rád, že už je v důchodu a požádal o svoje teplé místo ve výtopně. Pracovat pod panem nejvyšším železničářem se totiž nedalo. Celý den chodil a na všechny křičel.
"Vyleštit!"
"Přezout!"
"Moc malá."
"Tomuhle říkáte předpisová košile?"
"Kdo čistil ten kotel?"
"Házejte v rytmu!"
Nikdo nevěděl, co štěkne nejvyšší pan železničář na něj. Všichni byli nešťastní, nejvíc mašinky. Všechny byly smutné, po kolejích se ploužily a netěšily se domů.

"Jak tohle asi dopadne, to jsem sám zvědav," řekl pan Blahoš a přihodil uhlí.