Mezi nebem a zemí

Na hranici mezi starým a novým přichází klid, vše se jakoby zpomaluje. Žena zavírá oči, naprosto soustředěná do sebe. Je vyčerpaná, tělo nabírá síly na poslední fázi.

Je to posvátný okamžik, prosycený očekáváním. Porodní bába sedí v rohu a nenápadně ji pozoruje.

Žena si kleká a vydává hrdelní zvuk, který jde ze samotného nitra.

Dítě se rodí.

Korunuje. Žena v ohnivém kruhu křičí, ale nevzdává to. Ještě jednou sebere síly a dítě vyklouzne ven.

Ale místnost ohluší ticho.

Vteřiny ubíhají, žena drží v rukách své dítě, křehké, bledé. Nehybné.

Věčnost bez dechu.

Pak ticho protrhne pláč miminka.

Pochválena budiž, Živo!