Krizové intermezzo se zrcadlem

„Moje zdroje jsou si téměř jisté, že musí být v Amsterodamu. Nebo Rotterdamu. Nebo okolí. Každopádně je to obrovský posun.“
Nora zírala do zrcadla a s vědeckou přesností analyzovala svůj odraz.
„Posloucháš mě vůbec?“
Kousek od své tváře zachytila tu jeho. Popuzenou. Otočila se.
„Samozřejmě. Mám tam přátele, předám ti jména.“ Nepatrná chvíle zamyšlení. „Mohl bys mi prosím tě, drahý manželi, odpovědět na jednu otázku?“
Zamračil se nejdřív na ni, pak na zrcadlo. Pak zase na ni. „Kdybys mě opravdu milovala, budeš těch vrásek mít víc.“
Zvedla obočí.
„Chci říct, že vypadáš dobře…“
Chystala se poděkovat.
„Na svůj věk.“
„Hade!“