Jak umlčet Neelixe

„Ale no tak, pane Vulkáne,“ uštědřil Neelix Tuvokovi herdu do zad, až se v křesle otřásl, „co tak zasmušile? Čeká nás osm hodin cesty! Musíme se trochu rozptýlit!“
„Co nějaké příběhy?“ mlel dál, neodrazen tichem. „Už jsem vám vyprávěl o své první výpravě za kořenem leoly? Byl pošmourný den…“

Vulkánec pevně semknul víčka.

„…neuvěřitelné, že? A teď si zazpíváme! Naučím vás talaxiánskou…“

Tuvok se zhluboka nadechnul… a otevřel vrata raketoplánu. Ozvalo se zasyčení, talaxianův vřískot a pak nádherné, přenádherné ticho. Blaženě vydechnul.

„Á, vy jste se zasnil!“ vytrhnul ho náhle z pohody mečivý hlas. „Tak teď hezky se mnou: Tralálálá-uáá-lalí…“