Příběh na pokračování o městě, které za pandemie strávilo několik měsíců v přísné izolaci a rozvinuly se tam poněkud zvláštní jevy. Psán bez ladu a skladu na přeskáčku. Protože jsem rebel a žiju život na hraně.
Artur sem zvenčí přivedla práce - pátrání po záhadné truhle. S úkolem mu pomáhá místní podivín Neklan.
"Co jsi dělal celý den?" ptá se Neklan zpoza recepce.
"Venčil dvouhlavé kůzle," odpoví Artur jakoby nic.
Neklan zírá.
Artur zírá zpátky.
A pak - "Cože? Co jsem to řekl?"
"Takže jsi nevenčil dvouhlavé kůzle," vypadá Neklan poněkud zklamaně.
"Jasně že ne, to nejsou moje vzpomínky! Co to má do háje znamenat a proč je mám v hlavě vedle svých?"
"Těžko říct. Ještě něco si pamatuješ?"
"Červená chalupa na kopci. Za ní jeskyně. Všude jsou tam vyřezávané zvířecí kosti."
"Vím, kde to je. Měli bychom tam zajet."
"Teď v noci? Na samotu obloženou kostrami?"
"Ty vzpomínky máš určitě z nějakého důvodu."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
No, uvidíme, co je tam
Aplír
No, uvidíme, co je tam překvapí.
Moc se mi líbí "Artur zírá zpátky".
svérázný, jsem napnutá
Aries
svérázný, jsem napnutá