Bylo to největší divadlo, které se v jejich životě odehrávalo.
Ale oni se na něj neměli dívat.
Měli se držet nebeských rukou, které je odváděly pryč.
Oheň, padající z nebe a stravující město, které navzdory všem jeho nedostatkům nazývali domovem.
Hlavou se jim honily vzpomínky, na vše co opustili.
Do toho města vcházeli s bohatstvím, získaným po boku strýce.
Odejít museli jen s tím, co měli na sobě a co rychle pobrali.
Nakonec se ta dávná volba pohodlí a blahobytu civilizace ukázala být tou horší, tou, která nevede do šťastné budoucnosti.
Zase budou kočovníky, pastevci... nebo už ani to ne?
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Moc pěkně. Předposlední věta
Aplír
Moc pěkně. Předposlední věta je varující, aby si člověk nezvolil stejně, protože majetek a blahobyt často zaslepuje dobrý úsudek.
Konečně jsem něco poznala :))
Elluška
Konečně jsem něco poznala :))
(Silly bear...)
Moc se mi líbí věta "měli se držet nebeských rukou, které je odváděly pryč".