Učedník

Trvalo mu asi dvacet minut, než se konečně dostal z davu lidí na chodbě, téměř utekl z univerzitního kampusu a našel tichý koutek na lavičce v parku.
Tohle bylo třetí odmítnutí za poslední týden. Byl v nejlepších letech, jeho kariéra se měla vyvíjet - ne teprve začínat. Když ne teď, tak kdy?
“Mám se snad učit celý život?” zabědoval. Postarší kolemjdoucí mu věnoval zvláštní pohled - nejspíš protože si mluvil sám pro sebe. Věnoval mu omluvný úsměv.
Postarší muž potřásl hlavou a pokračoval dál. Přes rameno měl přehozené kolečkové brusle a v ruce držel chrániče.
“Učíme se celý život,” prohodil přes rameno.