Teď

Záznamník pronese tři slova, následuje cvaknutí a rychlé: „Ano?”
„Neměls doufám další noční?”
„Až zítra,” odpoví Šimon.
„Dnes večer ti asi nezavolám. Budu mimo civilizaci.”
Napíchla Milice jeho telefon? Tak jako tak, kostky jsou vrženy, nemá prostor couvnout, nemá čas, je rozhodnuto. Možná už zítra bude po všem.
„Kam jedeš?”
„Nevím. Možná do šumavských rašelinišť. Třeba najdu tu kytku, cos mi včera nakreslil.”
„Takhle blbá kytka neexistuje.”
„Co my víme?”
Nelehký smích.

Studuje jízdní řády. Hledá nejkratší cestu někam, kde nikdo nežije. Kam nikdo nevidí. Kde nikomu neublíží.
Pak vystojí frontu na jízdenky.
Oddechne si, až když vlak opustí nádraží.