Tak si na půl hodinky dáchnu...

Šelma psovitá nebo zombie myslivec, tak přeci nemá umírat filosof? Nebo Filozof? Oba blábolí stejně, jako ten můj mozek. V předspánkovém deliriu ovlivněném nostalgickou zombie komedií si matně vzpomínám, že jsem napsal kdysi něco jako že The Beast, ale nebyla to vlastně šelma ani bestie, ale metafora, alegorie, analogie, kvadropenie nebo páska puštěná pozpátku, kde místo satanistických vzkazů znějí jen ozvěny duté hlavy, co si jde lehnout v deset, že si jen zdřímne na půl hoďky, a pravidelně se budí ve čtyři pět ráno. I ta moje šelma psovitá zrzavá není tak naivní, a přeci to zkouším zas a znova.