Snad se jednou vrátí

„Jo, děti,“ zavzpomínal děd, „když jsem byla malý, les vypadal úplně jinak. Jako v pohádkách.“
„V řekách teklo mléko a med?“ napadlo vnučku.
Dědeček se zasmál. „To bylo dávno pradávno, to už jsem nezažil. Ale bylo léto. Teplo, sluníčko opravdu hřálo. Někdy až moc… Les byl zelený, na stromech listy, dole tráva.“
„A maliny!“ ozval se vnouček. „Byly maliny?“
„Ano. Maliny, borůvky, jahody. A med taky, protože létaly včely…“
Když později vyšla medvědí rodina z doupěte do zasněženého zmrzlého lesa, medvíďata se pokoušela představit si léto.
„Jednou se vrátí,“ vzdychl starý medvěd. „Já už se toho nedožiju, ale vy ano.“