Protože včera jsem Jamesovi ztrpčovala život, tady přeskočíme do pro něho příznivější budoucnosti. ;) Prostě protože... důvody. Mám ty dva ráda a přátelství Lily a Remuse je pro mě totálně canon.
Godrikův důl
„Tak doufám, že se ti u nás líbí. Postavím na čaj, pokud tedy mezi Jamesovým nepořádkem najdu konvici.“
„Žil jsem s Jamesem v jedné ložnici sedm let,“ ušklíbl se Remus. „Věř mi, Lily, tohle je pokrok. Je na tom vidět zásah ženské ruky.“
„Na tom něco bude. Ale stejně mám pocit, že to bereme nějak rychle. Sotva jsme dokončili školu a už se k sobě stěhujeme. A teď tu budeme tři…“
Remus se zarazil. „Ty jsi těhotná?“
Lilyin výraz se uvolnil a místností se rozezněl její zvonivý smích. „Neblázni, Reme, na děti je snad ještě času dost. Pořizujeme si kočku.“
Možná jsem si za ty roky už zvykla Lily malinko idealizovat (říkám tomu Jamesův syndrom), a tak se nestydím říct, že to mega klišé slovní spojení, 'zvonivý smích', je zcela na místě. :D
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
:D No jen abys nebyla
Tenny
:D No jen abys nebyla překvapená Lily!
Super.
To asi ještě přijde, no :D
Remi
To asi ještě přijde, no :D
Děkuju!
Jojo, jen počkej, Lily. :D
Carmen
Jojo, jen počkej, Lily. :D
"mezi Jamesovým nepořádkem" :D
A přátelství Rema a Lily taky jednoznačně beru jako kanonické.