On

Prvně ho zahlédla na chodbě. Zrovna pospíchala na záchod, ale přesto si všimla opáleneho muže neurčitého věku, který procházel chodbou. Byl jiný. Nepodobal se místním vědcům. Žádným vědcům. Měl pružný krok a pozorné oči. Zaklapla za sebou dveře kabinky a vlnu nervozity svedla na těhotenské hormony.
Podruhé seděl v Leviho kanceláři, když tam přinesla kávu a sušenky. Usmál se na ni a ukázal při tom zářivě bílé zuby. Přísahala by, že Adam na jeho přítomnost zareagoval vzteklým kopnutím.
Potřetí přišel přímo za ní.
"Měly bychom si promluvit, slečno Vránová," řekl a ta slova se Aleně zahryzla přímo do krční tepny.