Napravování

“Zapal oheň,” přikazuje Marianna. Stisknu artefakt a plamen zuřivě vyšlehne.
“Nepředváděj se, opatrně,” napomíná mě, skrývajíc potěšení.
“Kdy začnu cvičit s tvou holí?” ptám se dychtivě.
“Ještě ne, vlaštovko.”
“Ech... Byl tvůj učitel taky tak úzkostlivý?”
Zatmění v jejích očích vidím, než domluvím. Těchhle zastíněných chvil ubývá – ale už vím, že musím uhnout.
Ostře se nadechne.
“Nebyl. A už začni."
"Já zapomněla třezalku!" Strach vytryskne jak voda stále neutěsněnou puklinou

Marianna chvíli mlčí, oči zastřené. Les rozrušeně šumí.
"Nevadí, dítě, tady roste."
Žluté kvítky, jejichž období dávno přešlo, zazáří.

Neptám se. Vyřknu zaklínadlo, dotyk křídel, a stahuji vichr z oblohy.