Nad loukou

Létá okolo každý den.
Když jsem jí spatřila poprvé, byla jsem plná strachu a hanby. Čarodějnice! Na koštěti! Nahá!
Druhý den ráno jsem si přivstala, abych její průlet nad loukou nepromeškala. A den potom také.
Můj manžel se na mě nikdy nepodívá jinak než v touze nebo hněvu, ale ona - ví, že na ní každý den čekám. Vždycky mi můj pohled opětuje. Rozumí mi. Možná na tom byla kdysi stejně jako já.
Jaké to je, být volná? Její úsměv mi slibuje, že mi to jednou ukáže.
Čekám. Přijde den, kdy se místo přeletu nade mnou snese dolů na naši louku.