Na ostro

Vincenc zrovna pilně šůroval chodbu, když zaslechl povědomé kroky. Rychle zahodil hadr, vyškrabal se na nohy a poklonil se až k zemi.
"Dobré ráno, vaše císařské veličenstv --Ó! Bože na nebesích!"

O něco později seděl Vincenc v kuchyni a ještě pořád vypadal traumatizovaně.
"Co to do něj ksakru vjelo? Producírovat se venku jen tak... tak!"
"No, to víš," přistrčil mu kuchtík soucitně talíř koláčů. "Prý si nechal udělat oblečení, co ho vidí jen chytrý lidi."
"Podívej, Jošku, já jsem možná idiot, ale nevím, proč by mě za to měl císař trestat tím, že se budu muset dívat na jeho famfulína!"