Lovení dravé zvěře

Geralt bloudil po lese, naprosto ztracen. Za ním klopýtal Marigold, příliš unavený na stížnosti. A já se zničeně plížil za oběma. Pozvali si mě jako stopaře a já co? Nestopuji. To zvíře tu někde je a já ho nemůžu najít! Cifix!
Nakonec jsem stopu zachytil.
"Geralte! Tamhle!"
Zvíře bezstarostně sedělo na větvi.
"Vypadá divně," poznamenal Marigold.
Vzápětí zvíře vzplálo.
"Do háje!"
"To nic, to je normální," uklidnil jsem barda.
Zaklínač mezitím umístil čerstvě vylíhlé ptáče do měkce vystlané bedýnky.
"To přece víš, že fénix vstává z popela jako... fénix z popela."
"Ale takhle doslova?"
Ptáče vykašlalo pár sazí.
"Ano. Doslova."