Ku hvězdám

Sychravský smírčí kámen proniká soumrakem jak zub šelmy.
Matka ty příběhy zakázala, ale ke mně dolehly. O cestě lesem plným mlhy. O čarodějnici s šípky ve vlasech. O oběti – a splněných přáních.
Jenže jejich přání byla jednoduchá.
Co když mě odmítne?
Poblíž září rudé slzičky šípků. Moje hnízdo v nitru keře dávno zarostlo.
Za kamenem z mlhy vystupují kmeny. Znám tenhle les jak vlastní dlaň, ale teď je jiný. Děsivý.
Co když nenajdu cestu?

‘Čarodějky se nebojí, vlaštovko,’ řekla přísně. Pak mrkla. ‘Aspoň to nedávají najevo.’
Ostří nachází mou dlaň, krev skrápí obelisk. Vstupuji mezi stromy a mlha mě polyká.