Křídla

Den za dnem. Ze začátku tedy spíš dnem i nocí, nic nepřehnat, nic nezanedbat, přijímat i dávat, učit a učit se. Zprvu jste všechno, pak téměř všechno, nakonec, když máte štěstí, tak alespoň něco. Čím víc dáte, tím méně je potřeba, čím pevnější má stavba základy, tím výš může růst, tím spíš odolá bouřím. Uvyknout tomu, že jste nezbytní a zároveň se naučit přijmout, když už přebýváte. Nakonec vám zbývá poslední úkol, náročnější než všechna ta každodenní práce, kterou jste si uvykli podstupovat. Otevřít dveře a říct „Leť“ a věřit, že jsou ta křídla stvořená tisíci drobných okamžiků dostatečně pevná.