Jen kolovrátku zpívej

Seděl mamince u nohou, zatímco točila kolovrátkem.
"Dívej se pozorně, chlapče můj. Jak mé prsty tančí, jak čarují."
"Dokáže to dělat každý, maminko?"
"Kdepak, synku můj. My to máme v krvi. Jednou za čas se vždycky narodí děťátko, které umí čarovat s přízí a my se musíme starat. Kolik neštěstí a pláče, když zůstane své staré rodině. Lidé jsou hamižní a hloupí, nerozumí tajemstvím kolovrátku. A my to musíme napravovat."

Tajemství kolovrátku nerozuměli ani vojáci, kteří matku odvedli za únos do šatlavy. Předení zůstalo osamocené, zlato bez lesku a magie.
Lidé zapomínají rychle, ale víly ne. Rumplcimprcampr si bude pamatovat.