Dobrovolná hasička

Ohořelý mundúr ze sebe strhá už v předsíni, jen v prádle přejde do kuchyně a poslouží si vodkou rovnou z flašky. Pak se zhroutí na židli. Viděla už ledacos, ale dnešní požár…
Únavou jí padají víčka, jenže hlava pořád šrotuje, nekonečné defilé zpustošeného pole, pahýlů obilí, uhořelých ovcí. To snad nebyl oheň, ale Zložár. Nakonec vyčerpané podvědomí vykreslí známou tvář největší fanynky Pottera z celého děcáku.
Zmateně se probere. Že bych jí zavolala? Byla přece trochu zvláštní, třeba by si nemyslela, že jsem cvok.
Zítra, pomyslí si a znovu si naleje. Ani druhý panák nespláchne odpornou chuť popela v ústech.