Čaj a sušenky

„Děkuji, že jste přišel, sleduji dlouho vaší kariéru. Povězte mi prosím, jak jste se vypořádal s Vlkodlakem z Purpurových Blat,“ zašvitořila drobná stařenka, zatímco pokládala na stůl tác se sušenkami. Muž vměstnaný v ušáku se sebevědomě usmál a začal vyprávět.

***

„Ty sušenky jsou vynikající,“ podotkl po chvíli s plnou pusou. „Kde jsem to...jo, pak jsem mu usekl hlavu, stříbrným ostřím, pochopitelně. Promiňte, udělalo se mi nevolno, asi bych měl...“ zamumlal a zhroutil se mezi sušenky.
„To nic panáčku, ty sušenky byly možná malinko otrávené,“ zašvitořila stařenka a začala sklízet ze stolu.
„Víte, můj vnuk trpěl takovou zvláštní nemocí... lykantropií.“