Ještě rok!

Končilo léto čtyřiačtyřicátého roku a kolona obrněných transportérů vyjížděla z vesnice někde ve Francii.
Do plachty nad stolkem radisty se opíralo slunce a měnilo malý výklenek v osobní peklo.
O to hůř, že se sluchátky nic neslyšel a kvůli krátkému kabelu nemohl vyhlédnout přes okraj korby.
"Konec," odpípala morzeovka a sluchátka třeskla na podlahu.
"Konečně!"
"Bože, to jsou ale kozy," uslyšel řidiče a okamžitě vyrazil nahoru.
"Jen zůstaň dole," štěkl seržant, "Na tohle máš ještě dost času..."
Ubral si u odvodu jeden rok, ale to snad...
Samozřejmě neposlechl a v hurónském smíchu zbytku roty je uviděl.
Padesát.
Koz.
Na pastvě.