Nesnesitelná lehkost umírání

Čaroděje ochromovala bolest. Rozštípnutý trám mu probodnul hrudník. Bojoval s malátností ze ztráty krve. Posledními silami stahoval žár kruhu plamenů do nejvlhčího místa, velikého sudu s naklíčeným obilím.
Přesto ho blízkost smrti rozjařovala.
Konec.
Stráví ho oheň, jako jeho ženu.
To bylo spravedlivé.
Přivřenými víčky pozoroval Leu, jak se potácí po světnici, s roztaženými křídly, polámanými, potrhanými. Byla v pasti. Křídla jí nedovolila proklouznout mezi hořícími troskami ven.
„Podej mi sekyru,“ zachroptěl.
Znova se pokusila uniknout. Marně.
„Jak dlouho myslíš, že slad udrží oheň?“
Poslechla ho.
„Otoč se!“
V bezdechém okamžiku si představila, jak se jí ostří zasekává do zátylku.