Přiznání

Dveře vrzly a Severus se okamžitě vztyčil na posteli. Nemohl spát. Čekal, jestli se Potter neobjeví. Nepošle zprávu. Cokoliv.

V tlumeném světle pronikajícím z chodby zíral do prázdné místnosti. Zamračil se, když se dveře začaly zase zavírat. Sáhl po hůlce.

„To jsem já,“ zašeptal Harry a shodil ze sebe neviditelný plášť.

„Pottere,“ zavrčel Severus a znělo to současně naštvaně i úlevně. „Kde jsi sakra byl?“

„Já jsem… No, to…“ zakoktal se Harry.

„Pravdu,“ štěkl Severus. „Málem jsem zešílel strachem, tak se neopovažuj lhát.“

Harry nad tím nečekaným přiznáním překvapeně vykulil oči.

„Byl jsem připomenout ministrovi, že jsi nevinný,“ přiznal opatrně.