Jaro se konečně zase plíživě rozlévalo v údolí muminků. Všichni jeho obyvatelé si opět užívali probuzené přírody.
Jen Muminek byl smutný. Něco (nebo spíš někdo) mu k úplné radosti chybělo.
Jako každý rok se bál, že na něj jeho kamarád při dobrodružných cestách zapomněl a už se nevrátí. Ale taky věděl, že musí být trpělivý.
Jednoho obzvlášť krásného dne Muminek hned po snídani utekl k řece. Seděl na mostku, komíhal nohama a koukal do plynoucí vody.
Tady často sedávali spolu. A tady se před zimou rozloučili.
Najednou mu krom šumění říčky polechtalo ouška ještě něco jiného. Tiché tóny harmoniky.
„Šňupálku!”
Schované přísloví je: Kdo si počká, ten se dočká. Ale dalo by se říct, že tam je i Počkej času jako husa klasu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Awwww
Kleio
Awwww
Děkuji :)
Evangelista biolog
Děkuji :)
je to hezký. ale máš tam
Aries
je to hezký. ale máš tam slovo navíc: Jednoho dne obzvlášť krásného dne
Moc díky za upozornění,
Evangelista biolog
Moc díky za upozornění, opraveno ;)
:-)
Profesor
Moc pěkné.
Díky :)
Evangelista biolog
Díky :)
Jé, muminci! <3 Moc milé.
Keneu
Jé, muminci! <3 Moc milé.
(Strejdánkovým hlasem) To není říčka, to je potok! :D