Achatiny uražené

"Teplota v ubikaci je v pořádku, vlhkost taky, co jim sakra může být, že se zavíčkovali," dumá domácí nad dvěma zavíčkovanými achatinami.
"Slyšíte ji, kolego, prý co nám může být! Ji snad netíží existenční, ba co dím, i existenciální úzkost? Což jí nepřijde, že peklo jsou ti druzí? Necítí někdy potřebu pohroužit se do samoty?" zahuhlá Vlasta ze své ulity.
"To nevím, kolego," uvažuje Vlasta, "Třeba i cítí, ale zavíčkovat se stejně neumí."
"Pravda, nemá to jednoduché. Ale nevylezem přece? Vždyť nám doopravdy nic nechybí."
"Ani náhodou! Co přinesla ty albinotické potvory, šišlá jen na ně, a nás si nevšímá!"