Rek

Slunce zalévalo krajinu svou zlatavou září, ale toho si nevšímal. S bojovým rykem se rozběhl s mečem v ruce vstříc nepřátelům.
A už byl u nich, meč zahvízdal a oni padali po desítkách. Stínal jim hlavy bez jakéhokoliv soucitu. Nepřátelé mu opláceli vrchovatě, bodali ho do nohou ale toho si nevšímal, v zápalu boje musí jít všechny slabosti stranou.
Nakonec se přece jenom unavil, opřel se o hůl kterou před chvílí s tatínkem uřezali v nedalekém lese a rozhlédl se po louce. Bodláků, jako by snad vůbec neubylo.
To ho ale netrápilo, zamával rodičům a rozběhl se za dalším dobrodružstvím.