Index mimo rozsah

„Klid. Zvládneme to. Dýchá sám a sanita už jede. Povězte mi, jak dlouho už je v tomhle stavu.“ hlas v telefonu uklidňuje.
Jana vyhrkne „…já… já nevím… asi od rána“
„Rozhlédněte se, není v okolí něco nezvyklého? Něco, co by nám pomohlo. Obaly od léků, dopis na rozloučenou, …“
Luděk leží, prohnutý jako luk a v očích je vidět jen bělmo.
„Dopis tu je, ale je od nějaké jeho spolužačky, spíš takové vyznání lásky. Proč by si ubližoval?“
„Ale říkala jste, že je ajťák? Potažmo asociál? A ona mu napsala, že ho miluje? Takové silné emoce nemůže strávit. Hned posíláme vrtulník!“