Nebolení

Každé mé slovo obsahuje pár krůpějí jedu,
a v tobě roste přesvědčení, že mám srdce z ledu.
Vážně netěší mě utrpení, i když občas se mu směju,
vím, že tajně uvažuješ, zda to lidem přeju.
Už přestali zpívat ptáci, pod mým krokem vadne kvítí,
celý ten cirkus i s principálem se do záhuby řítí.
Noc objala nevěřící, umíráček Zemi zvoní,
nenajdu kousek pochopení, neuroním slzu pro ni.
Prosíš, ať cítím radost, smutek, vztek, napětí… Cokoli.
Absence emocí ubližuje, ale slastně nebolí.
Ty už začínáš vidět pravdu a každý časem pozná,
že celou dobu moje zlá část… To byla ta hodná.