Jak to bylo v ráji

Ze stromu, co rostl léta, zrozen z hlíny, vody, najednou je po něm veta, hody, hody doprovody. Kousek špalku, leží v dílně. Lípa, z české státnosti. Leží, leží, leží líně, dělá muži starosti. Sedí nad ním, ruce v klíně, a vymýšlí blbosti.
Co ty budeš kuse dřeva? Naštípat a zatopit? Na to je tě „chlapče“ škoda, ukaž – ještě naklopit… A už se ostří noří v dřevo, ukrajuje letokruhy, že by tohle bylo střevo? Ne, zkusím to napodruhý. Jednou říznu, jednou dlátnu, teď vrták nebo nebozez. Kousek jícnu, tuhle hmátnu, noták, už jen popolézt.
Konec práce starostí, máme hada bez kostí.