Poslední den v masážním salónu

Jsem starý. Dvanáct let tvrdé práce uteklo jako voda. Jako obvykle si nasadím brýle, vezmu dřevěnou hůl a vyrážím na každodenní pouť. Už jsem ji absolvoval nesčetněkrát. Znám každou zatáčku, každý záhyb a každou prohlubeň. Poznám, kterým místům se vyhnout a která navštívit. Tentokrát to bude ale jiné. Tohle je totiž má poslední pouť a pak... Pak budu konečně volný. Procházím poslední částí stezky a předvádím opravdu dokonalou masážní techniku. Můj sliz se na lidské kůži rozkládá a povoluje všechny napjaté svaly člověka. Má práce masážního šneka končí.

***

"Tak, mí malí šnečci, pustíme se do práce. Ten člověk potřebuje vzkřísit."