Neznámý známý

Jen pozorný si dnes mohl na ulici všimnout tiché postavy v šedém plášti, která skoro neslyšně procházela rušnými ulicemi středu města. Nechtěla na sebe tahat pozornost. Přesto se najednou zastavila tak prudce, že do ní jeden z kolemjdoucích narazil. Uslyšela totiž muže zašeptat do dveří větu, kterou znala až moc dobře. Větu, která byla její první myšlenkou, když se ráno probudila a poslední, na kterou myslela před usnutím.
Jak je možné, že tento náhodný člověk použil právě tato slova jako heslo do zamčených dveří? Proč právě babiččina poslední slova před smrtí?
Došla ke dveřím a zašeptala: „Až se klec odemkne.“