Když na draka přijde jaro

Kreia se právě vyhřívala na sluníčku, když oblohu zakryl stín a na nádvoří vedle ní přistál kamenný drak Teistar. Třepl křídly, přiložil si je k tělu a... zůstal stát.
Kreia zvedla hlavu. Dělo se něco?
"Potřebuju ti něco říct," broukl Teistar a díval se u toho všude jen ne na Kreiu. Dokonce rozpačitě rýpal drápem v zemi. Kreia znejistěla.
"Víš, mám tě moc rád a... máme spolu krásné dráče a tak, ale..."
Kreia cukla špičkou ocasu.
"Ale?"
"Totiž... já nevím, jak ti to říct, ale..." V zemi se od drápu zvolna tvořil kráter. "Mně už se nějakou dobu líbí Louvetran."