Prázdná stránka. Odhodlání. Zhruba představa děje, náznak začátku.
Píšu.
Velký sudetský román (To je samozřejmě pracovní název, nejsem idiot. Ale představuju si, že nějak takhle by tu knihu mohli uvádět třeba na Magnesii).
Kapitola první
Tak. To by bylo.
Zamyslím se. Za rohem mám takovou roztomilou hospodu, dám si přemýšlecí drink. Pak půjdu spát. Sudety počkají. Ale už teď se cítím jako slavný spisovatel, a je to pocit dobrý.
-
Po pár měsících vyklízím plochu počítače. Rozkliknu soubor, který neznám. Velký sudetský cože? Kapitola první opuštěně svítí na prázdné ploše. Lehce se zastydím -ehm, ehm- a přesunu tu věc do koše.
To se prostě stává (doufám že je jasné ze první kapitola zůstala napsaná sama a žádné další nenavazovaly, tedy tema splněno)
:-D a já doufala, že se
Small_CS_Traff…
:-D a já doufala, že se dozvím nějakou novou historii onoho nešťastného kousku světa! Moje oblíbené téma, btw. Nicméně, ona by se ta historie klidně mohla jmenovat "Velké sudetské cosi", takže palec hore! (Jajks, tahle formulace zní v tomhle kontextu krapet divně až podezřele. Palec, fakt jen palec. A radši levej.).
A to vystižení tvůrčího ne-procesu je veskrze autentické.
Jaj, nojo, můj domov, toho se
ChaosPrince
Jaj, nojo, můj domov, toho se člověk prostě nezbaví :D A já fakt už tak rok myslím na to, že nějaká věc (spíš komiksového ražení než beletrie, psát opravdu neumím) by prostě nebyla marná, a láká mě to.. no ale prostě zůstává u těch báječných představ u piva :D
Ano, to se skutečně stává :)
Aries
Ano, to se skutečně stává :)
:))
ChaosPrince
:))
Takhle se cítím každoročně
Roedeer
Takhle se cítím každoročně při DMD ("Až skončí duben, dopíšu z toho knihu!"). Loni jsem se vybičoval k povídce (ta zůstala osamocená) a první kapitole (taky skončila jen na ploše).
Tyjo, škoda, zrovna knihu od
ChaosPrince
Tyjo, škoda, zrovna knihu od tebe si chci přečíst, líbí se mi jak píšeš.
Taky to moc dobře znám :)
Apatyka
Taky to moc dobře znám :)
Co mi to jenom...
neviathiel
Co mi to jenom...