Pán hrdinů

Toho rána se probral s kocovinou. Zdaleka ne první.
Ptal se po královně - ta vždycky věděla, jak ho z těhle stavů spolehlivě vyprostit.
A kromě toho mu taky mohla připomenout, co se dělo po dobu jeho - ehm - společenské indispozice.
Jeho rádci se na sebe podívali trochu rozpačitě.
Ten nejodvážnější přečetl výnos, který nesl jeho pečeť - a jeho ženu posílal na věčné časy do vyhnanství.
"Už nikdy nebudu pít!" zpřísahal se v duchu.
Místo vína se opájel zástupem krásných žen, střídajících se v jeho loži.
Udržely ho spolehlivě rozptýleného podobně, jako předtím víno.
A pečetní prsten skončil v ruce úlisného padoucha.