Kočí, čí zlato?

Stáhli ho z kozlíku a preventivně mu rozbili hubu, aby si nemyslel, že je moc zajímá. Pak se ho začali ptát. Odkud jede? Proč spěchá? Kde naložil? Kde bude vykládat? Kdo ho zaplatil? A tak dál... Ze začátku tušil omyl a snažil se být nápomocný – odpovídal stručně, jednoznačně, bez zaváhání. To je nasralo ještě víc a hubu mu rozbili znovu, aby si nemyslel. Teprve po hodině se dostali k podstatě a vysypali před ním z látek v sudech několik valounků. Valil oči, už chápal proč, ale vlastně nechápal nic. Donekonečna se ho ptali, čí je to zlato. Ale kočí nevěděl.